Z lodi se nabízí zcela odlišný pohled do skalního světa Saského Švýcarska
Proč se zcela neuvolnit a nepozorovat skalní kreace z lodi? Díky množství kotvišť lodi se dá cesta rozplánovat zcela individuálně: od celodenního výletu až po krátkou večerní vycházku a vyjížďku.
Tradiční kolesový parník na své cestě labským údolím / Foto: Archiv správy Národního parku, K. Jäpelt
Průměrná roční teplota se v údolí Labe pohybuje o jeden až dva °C nad teplotami v okolních zalesněných skalních lokalitách. Teplejší a sušší klima má vliv na výskyt fauny a flory. Tento přírodní koridor proto obývají speciálně přizpůsobené druhy, které se nevyskytují ve skalách Labských pískovců. Údolí Labe skýtá jiné prostředí než menší horské říčky. Jsou tu nejrůznější pobřežní a záplavové biotopy, luční porosty, močáliště s bahnitými místy a zbytky olšových hájků, které jsou všechny úzce svázány s proměnlivým stavem vody během roku.Z pozoruhodných druhů rostlin, které se vyskytují při toku Labe, můžeme zmínit například nadmutici bobulatou, skřípinu kořenující, labskou řepeň nebo ladoňku vídeňskou. V rámci území Labe se samozřejmě vyskytuje také množství živočišných druhů: mušle velerub malířský či druhy vážek jako klínatka obecná nebo motýlice lesklá. Labe je domovem bezmála 40 rybích druhů, ze kterých zmiňme úhoře říčního, pro jeho specifický způsob migrování. V zimě jako své hnízdiště využívá řeku množství ptačích druhů. Labe navíc tvoří migrační linii při stěhování ptactva.
Od konce sedmdesátých let jsou zde opět doma labští bobři. Je to jediný existující poddruh bobra na území střední Evropy. V důsledku lovu kvůli jejich kožešině a devastace životního prostředí zde dlouho byli považováni za vyhynulé.
