Do romantických roklin kolem obce Wehlen
Cílem této náročné trasy je uttewaldská skalní brána na Malířské stezce (Malerweg), která skutečně posloužila jako předloha mnoha malířům různých staletí. Trasa vede chladivým údolím Uttewalder Grund, které je v létě plné zeleně.
Skalní brána láká svým čarovným úzkým průzorem / Foto: Archiv správy Národního parku, S. Klingner
|
délka: 5 – 6 km
šířka cesty, zúžená místa: cca. 90 cm, u skalní brány cca. 60 cm
bariéry: náročná cesta, kvůli některým delším úsekům dlážděným pískovcovými kameny, příp. písčitá místa
schůdnost při vlhku: ano, ale na některých místech blátivé
dopravní dostupnost: stanice rychlodráhy (S-Bahn) ve městě Wehlen, po levém břehu, potom přívozem přes Labe, autem k parkovišti ve městě Wehlen
parkovací místa: k dispozici ve městě Wehlen, doporučuje se příjezd rychlodráhou
občerstvení: restaurace „Waldidylle“ v Utterwalder Grund, různá pohostinství na náměstí ve Wehlenu a v jeho okolí
|
Ze stanice rychlodráhy v obci Wehlen se dáme po ukazatelích k přívozu a překonáme na šířku Labe. Na náměstí se obrátíme zpola doleva a dostaneme se na cestu do obce Wehlen. Cesta stoupá strmě vzhůru až k první odbočce, kde se dáme směrem k Wehlenskému údolí (Wehlener Grund). Kolem informačních tabulí pro návštěvníky se zde táhne zhruba 1000 m dlouhé stoupání po dobrém asfaltovém povrchu, které musíme zdolat. Na velké křižovatce (Friedrich-Märkel-Stein) se dáme cyklostezkou zpola doleva do údolí Uttewalder Grund. Zde si můžeme na krátkém rovném úseku odpočinout, než se cesta před rozcestím u Uttewalder Grund opět zvedne. Odbočkou doleva se dostaneme na zhruba 600 m dlouhou, lehce stoupavou cestu, kterou trochu komplikují kameny a kořeny.
K pohostinství „Waldidylle“ vede cesta romantickým údolím se skalisky, jež za se tímto občerstvovacím bodem zužuje do rokliny. Po nejužším úseku cesty se dostaneme ke skalní bráně (Felsentor), kde budeme muset zdolat pár písčitých míst. Přitom budeme potřebovat asistenci. Průjezd skalní branou je zhruba jen 60 cm široký, takže pro většinu vozíčkářů zde trasa bohužel končí. Stejnou cestou se tedy dáme zpět, přičemž k občerstvení můžeme využít nedaleký hostinec.
Pro zvětšení prosím klikněte na mapu.
Pokud se člověk dívá pozorně, najde tu a tam mezi zelení mechů a kapradin na skalních stěnách také žlutavé stopy. Nejedná se o graffiti, ale o sytě žluté sirné lišejníky. Druhy lišejníků jsou početné, často zeleně či hnědo-šedavě zbarvené, a vyskytují se všude tam, kde to dovoluje kvalita ovzduší – jako zde v národním parku. Lišejník je jakoby křížencem řasy a houby a vytváří oboustranně výhodná (symbiotická) společenství s ostatními rostlinami.
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.