Bad Schandau nábřeží – u Labe – výtah k přepravě osob – rysí obora a zpět
Po stopách rysa přes Bad Schandau a potom do výše 50 m – už kvůli tomuto zázračnému pohledu shůry na lázeňské město se vyplatí jízda výtahem postaveným roku 1904.
Panoramatický pohled z výtahu do údolí Labe a do Bad Schandau / Foto: Archiv správy Národního parku, K. Jäpelt
|
délka: 2,4 km (z parkoviště na nábřeží) |
Z nábřeží Labe nás cesta vede stále podél řeky, proti proudu. Ti, kdo přicestovali vlakem, se k nábřeží dostanou po mostě v Bad Schandau, popřípadě využijí přívoz z nádraží k druhému břehu Labe. Zde se také nachází velké parkoviště.
Při cestě podél řeky objeví pozorné oči kromě panoramatu pískovcového útvaru Schrammsteine také stopy rysů, které nás přivádějí na cestu k našemu cíli. Do chodníčku otisknuté stopy běhů tohoto zde kdysi domácího dravce jsou součástí naučné stezky, která probíhá skrz Bad Schandau a je částečně bezbariérově přístupná.
Poté, co projdeme podél termálních lázní Toskana, opouštíme břeh Labe. Po přejití malého dřevěného mostu zabočíme doleva a dáme se podél toku řeky Křinice (Kirnitzsch) až k okresní silnici 172.
Po této silnici se dáme ještě několik metrů doprava, ve směru z města, a již můžeme obdivovat volně stojící výtah. Tento osobní výtah, který v roce 1904 vybudoval Rudolf Sendig, je zkonstruován stejně jako výtah na Hammetschwandu ve Švýcarsku, který je ovšem ještě o dost vyšší než jeho saský bráška. Nájezd do výtahu vede přes bezbariérovou rampu. Ceny za jízdu a časy jízd naleznete na domovské stránce města Schandau. Jen krátká jízda nás ještě dělí od nádherného výhledu do údolí Labe a na město Bad Schandau. Po přejití můstku již stojíme přímo u obory rysů. Odtud můžete s trochou štěstí pozorovat rysí šelmy v jejich oborách. Pokud je ještě nevidíte skrz skla v dolní části, tak se vyplatí vystoupat k horním volným oborám, ke kterým se dostanete přes okolní cestu (nejprve ve směru Ostrau a na příští křižovatce zase hned doleva).
Protože cesta oklikou do Bad Schandau přes vyhlídku Karls Ruhe není bezbariérová, je nutno se vydat stejnou cestou zpátky. Alternativou je vrátit se skrz město zpět k výchozímu bodu a krátký výlet případně ještě završit návštěvou centra národního parku.
Tato šelma se na našem území ještě zcela nezabydlela, ale nacházené stopy dávají doufat, že se tu rys přeci jen jednoho dne usadí. Tato plachá kočkovitá šelma se štětičkovými slechy ovšem potřebuje rozsáhlé, až 400 km² velké, lovné území. Zde během noci a za úsvitu nejraději vyčkává na srny, ale také divočáky, lišky, myši a ptáky. Rys svou kořist nepronásleduje, ale vyčkává a skokem se jí zakusuje do hrdla a tím ji usmrtí. Za týden vyžaduje až 10 kg masa. Rys vyniká ostrostí svých smyslů: zašustění myši slyší až na vzdálenost 50 km, a kolem procházející srnu registruje dokonce už z půlky kilometru
