K vyhlídce Brand

Hohnstein – cesta na Brand – na vyhlídku a zpět

Výlet ke kochání – cesta jde lesem jen s mírným stoupáním a klesáním. Čarovný pohled z vyhlídky Brand za tenhle malý výlet stojí.

Z vyhlídky je vidět do přední i zadní části Saského Švýcarska / Foto: Archiv správy Národního parku, K. Jäpelt

Naše trasa začíná v obci Hohnstein na parkovišti „Max-Jacob-Straße“ (P4, zpoplatněné), hned vedle starého nádraží. Nyní se dáme podle směrovek (žlutá značka) ve směru na vyhlídku Brand po lehce stoupavé cestě cca.

400 m obcí. Po krátkém asfaltovém úseku a několika metrech betonového dláždění se povrch změní se vstupem do lesa (u elektrického patníku) na zpevněnou lesní cestu. Cesta na Brand je coby lesnická a hospodářská cesta dobře schůdná a pokrytá spojitým povrchem. Jsou zde jen malé nerovnosti a pouze na jednom místě narazíme na příčnou strouhu, kterou bychom měli s trochou pomoci zdolat.

Poslední kus naší cesty je lehce stoupavý a protínají ho dva příčné žlaby. Z „balkónu Saského Švýcarska“, na který se dostaneme, se nabízí překrásný pohled do údolí řeky Polenz a do přední i zadní části Saského Švýcarska. Bezbariérové informační centrum Brand nabízí zájemcům přehled o oblasti Saského Švýcarska a jeho jednotlivých přírodních lokalitách. I děti zde najdou zábavu. A bouda na Brandu pochopitelně skýtá příležitost k odpočinku.

Během naší trasy natrefíme na nejrůznější pamětihodnosti a vyhlídky (např. Napoleonschanze (Napoleonský můstek) nebo Hafersackaussicht (Mlynářská vyhlídka), ke kterým ovšem vedou jen nesjízdné cesty.

Pro zvětšení prosím klikněte na mapu.

Skála „Věžák“ (Hochhaus) oplývající životem – která je z vyhlídky Brand perfektně vidět. Zvláštností labského pískovcového systému je horizontální řazení zcela odlišných přírodních pásem. Krátce řečeno: nahoře žijí milovníci slunce, dole milovníci chladu a trochy vlhkosti.

Údolí Polnice (Polenztal) je toho výborným příkladem, neboť výrazná rokle je zde obklopena skalními stěnami a útesy. Člověk nemusí být ani odborníkem, aby poznal, že na dně údolí roste zcela jiná vegetace než v horních patrech skalních teras. Dole protéká divoký potok Polenz/Polnice, který zavodňuje nivní louky.  Zde také objevíme roztroušené fragmenty olšo-jasanového luhu. V jasném kontrastu k nim odolávají na okolních skalních svazích suchých a teplým podmínkám skalní jehličnany. Mezi těmito dvěma „přírodními póly“ najdeme ještě celou škálu rozdílných typů lesa po obou svazích údolí Polnice.

Určujícím faktorem pro vznik takto rozdílných biotopů jsou klimatické podmínky. Úpatí údolí a spodní části roklí zachytí v průměru jen málo slunečního světla. Bezvětří, chlad a vlhkost vytváří – zcela jinak než nahoře na útesech skal – jakési sklepní klima. Není tedy divu, že v chladných a vlhkých roklinách labského pískovcového systému se vyskytují rostliny, jejichž stanoviště jsou na jiných evropských pohořích položena až ve vyšších nadmořských výškách.

Několik metrů nad zdejšími údolími musejí být organismy vybaveny zcela jinak. Zem na útesech skal je mělká a suchá, čímž dosahuje teplota půdy v létě extrémně vysokých a v zimě extrémně nízkých hodnot. Za letních dnů mohou tyto hodnoty vystoupat až k 60°C a v zimě nejsou vzácností teploty půdy -20°C.